Za téměř 7 let manželství jsem vařil asi jen třikrát. Mám to výslovně zakázáno a ani těmito třemi pokusy jsem si u Blanky reputaci nezlepšil. Není to (ne)uměním vařit, jako měla třeba moje teta Irena (špagety s kečupem na 100 plus 1 způsob), je to tím, že Blanka vždy reklamuje jakýsi nepořádek v kuchyni. Její slova jsou, že na jedno moje vaření přichází její 3 hodiny uklízení v kuchyni. Nu což, když se kácí les, tak lítají třísky.
Proto jediné jídlo, které jsem kdy Blance uvařil (a hned třikrát) byly míchaná vajíčka k snídani. Když ještě spala a já díky dětem byl už druhou hodinu na nohách, tak jsem se občas vytasil a v sedm ráno jí přinesl vajíčka rovnou do postele. Místo vděku, radosti a třeba i víc, hned vstane a letí do kuchyně s tím, že mi moc děkuje. Ironicky, jak jinak. To je vděk. Nepomůže přesvědčování, že součástí snídaně je samozřejmě i můj úklid. Tak si sednu do postele, sním Blance vajíčka a Blanka šůruje "údajný" nepořádek.
A aby dokázala jaký jsem nýmand a odradila mne od dalších pokusů, tak dnes připravila vajíčka podle Hestona Blumenthala. Moje jsou samozřejmě lepší, protože v nich je ta láska k ní, v téhle úprave je ale zase láska k vaření.
Vytištěno z http://www.kublanka.cz/index/hestonova_vajicka
Dobrou chuť přeje Kuba a Blanka.