Se začátkem školního roku nám přibyla spousta starostí. Naštěstí zatím se to netýká prospěchu, či chování, ale jsou to nekonečné úkoly. Od zdánlivě triviálních, jako něco přinést, odnést, až po zákeřné takřka smrtící. Přesněji - učit se básničky.
Není nic otravnějšího pro dítě a ještě více otravné pro rodiče, kteří se často neustálým neúspěšným opakováním naučí báseň o hodinu dříve. O to méně dokážou pochopit co ten jejich „doplňte sami“ dělá, že se to nedokáže naučit, když v našem věku už to umíme i pozpátku. Naneštěstí díky tomu si člověk pak pamatuje jakoukoliv blbost, paní učitelky snad prominou, ale aby si zapamatoval, co má nakoupit, nebo zaplatit to už ne. Takže když jsem se dneska dozvěděl, že Blanka k večeři připraví bramboru, hned mi na mysli vytanula tato básnička a nemohu si jí zbavit jak nejotravnějších kolegů, či sousedů.
”Koulela se ze dvora, takhle velká brambora.
Neviděla, neslyšela, spadla na ní závora.
Kam koukáš ty závoro, na tebe ty bramboro.
Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák.“
A především vy, bezdětní, si ji někam schovejte, protože se vám tato říkanka bude hodit hned s prvním rokem mateřské školky.
