Římská pizza


Než jsme na podzim s Blankou odletěli do Říma, získával jsem od přátel co nejvíce doporučení na různé restaurace. Ve výsledku byla většina k ničemu, když zjistíte, že každá ze zaručeně špičkových restaurací je totiž v jiné čtvrti, než vy bydlíte. A ještě horší je, že máte hlad, je pátek večer a vy bloudíte ulicemi Vatikánu. Světácky, protože jsem přece správný korporátní cestovatel, se snažíte najít tu zaručeně pravou autentickou místní restauraci. Avšak Blanka když má hlad, tak je v lepším případě pouze „nepříjemná“ a čas na takový objev se vám nebezpečně krátí.
Vybral jsem tedy jednoznačně klasickou restauraci, kde ji určitě okouzlím skvělou kuchyní. Samozřejmě se to nedalo jíst, nechali jsme plné talíře, zaplatili desítky eur a báli se, že přísné odmítnutí doplní nebezpečné cvaknutí vystřelovacího nože našeho ne zrovna příjemného číšníka.
Hlad byl neúnosný a iniciativu převzala Blanka. Hned za rohem Vatikánu (a to doslova) jsme sešli z hlavní ulice (někdo by řekl, ztratili se) a ocitli se před bistrem Alice. Blanka už s brunátným výrazem zavelela, že na mne kašle a prostě se najíme tady. Atmosféra hustá tak, že byste jí mohli prodávat na tuny.
Dál už si pamatuji pouze euforii, mlaskání, pocit štěstí a zamilovanost jak před 10 lety, když jsme se seznámili. To jsme v tu dobu, už na Svatopetrském náměstí, hltali jeden kousek pizzy za druhým. Není klišé, pokud přiznáme, že lepší pizzu jsme nikdy nejedli. Druhý den jsme do tohoto bistra šli samozřejmě znovu a koupili si od každého druhu jeden kousek a v hotelové posteli jsme si až hedonisticky pochutnali na speciální římské pizze al taglio (neboli na pizze na plech). A to prosím jsem přísně proti tomu jíst cokoliv v posteli, děti by mohly vyprávět.
Pak už stačilo pár týdnů testování, několik méně a několik více zdařilých pokusů, až jsme objevili ten správný recept na autentickou římskou pizzu. Nechte si chutnat!

Ingredience
500 g hladké mouky (na kynutá těsta nebo přímo speciální druh mouky na pizzu)
4 g sušeného droždí
350 ml vody
20 g extra panenského olivového oleje + navíc
10 g jemné mořské soli
semolina nebo polohrubá mouka na podsypání


Postup
Prosátou mouku, sušené droždí a vodu promícháme ve velké míse dřevěnou vařečkou. Jakmile jsou všechny ingredience spojené, přidáme olivový olej a sůl a vypracujeme hladké a vláčné těsto.
V okamžiku, kdy se začne těsto oddělovat od stěn mísy, vyklopíme ho na slabě pomoučený vál. Těsto prsty jemně zploštíme, horní dva rohy těsta uchopíme rukama, těsto natáhneme dopředu a natáhnuté těsto přeložíme směrem k sobě na polovinu. Přeložené těsto otočíme o 90° a znovu ho přeložíme. Takto pokračujeme až do okamžiku, kdy je těsto krásně pružné a začne ztrácet na lepivosti.
Těsto vytvarujeme do koule a umístíme ho do olejem vymazané mísy, kde ho necháme 15 minut odpočinout. Poté ho znovu 2krát – 3krát přeložíme, těsto vrátíme do olejem vymazané mísy, kterou zakryjeme víkem nebo potravinářskou fólií a umístíme ji na 24 hodin do chladničky.



Následující den vyndáme těsto zhruba 1 hodinu před pečením.



Těsto jemně vyklopíme na hojně pomoučený vál, vytvarujeme ho do koule, pomoučíme ho moukou, zakryjeme utěrkou a necháme ho dokynout a prohřát na pokojovou teplotu.



Mezitím troubu předehřejeme na 250 °C (ideálně s pečicím kamenem). Troubu předehříváme minimálně 30 minut. Pečicí plech o rozměru cca 20x30 cm dobře vymažeme olivovým olejem.
Dokynuté těsto na pomoučeném vále nejprve prsty velmi opatrně zploštíme po obvodu a teprve pak ho jemně zploštíme uprostřed.





Poté těsto otočíme a prsty těsto dále roztahujeme do šířky. Znovu těsto otočíme, prsty ho jemně roztáhneme, těsto otočíme a takto pokračujeme až do okamžiku, kdy těsto dosáhne velikosti našeho plechu. Nejdůležitější je, abychom s těstem pracovali velmi jemně (musí v něm zůstat co nejvíce vzduchových bublin) a dostatečně těsto podsypávali moukou (nesmí se přilepit na vál). V žádném případě nesmíme použít na těsto váleček.



Jakmile je těsto roztažené na rozměr našeho plechu, opatrně ho přeneseme na vymazaný plech a buď ho po celé ploše potřeme olivovým olejem a jemně posolíme (pizza BIANCA) nebo ho po celé ploše potřeme celou plechovkou sterilovaných rajčat, které pouze podrtíme mezi prsty a jemně zakápneme olivovým olejem (pizza ROSSA).





Pečeme v předehřáté troubě (nejlépe na pečicím kameni) dozlatova a dokřupava (cca 20 minut). Pizzu rossa po upečení jemně posypeme sušeným oreganem a jemně zakápneme olivovým olejem.
Poté pizzu obložíme podle chuti.
U nás doma máme pizzu rossa nejraději obloženou čerstvými nakrájenými vyzrálými rajčaty, celými ančovičkami a jemně posypanou najemno nakrájenou hladkolistou petrželkou. Naše druhá nejoblíbenější je s čerstvými rajčaty a nakrájenými černými olivami. Obě pizzy samozřejmě na závěr zakápneme extra panenským olivovým olejem.
Pizzu bianca máme nejraději potřenou ricottou, pokladenou plátky mortadelly a posypanou nasekanými pistáciemi a najemno nasekanou hladkolistou petrželkou.





Vytisknout

Uvařili jsme 6.2.2018


Komentáře

Jméno
Předmět
Kontrola captcha
Text
  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
  Kochám se odpovědět
Vaše fotky!! Och... Dnes bude k večeři. Jste můj nejoblíbenější blog, vždy originální, vždy perfektně fungující postupy. Peče podle vás i moje desetiletá sestra <3
kublanka odpověděl(a)
Děkujeme moc! Tak snad pizza vyjde dle představ. Moc děkujeme Kuba a Blanka